Evropský parlament schválil návrh na přísnější omezení emisí skleníkových plynů, než plánuje Evropská komise. Většina europoslanců se v hlasování vyslovila pro to, aby Evropská unie zredukovala do roku 2030 zplodiny o 60 procent proti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 se stala úplně neutrální (nebude vylučovat více emisí než je schopna příroda – přijmout). Někteří dokonce chtěli snížení až o 70%. V dnešní době je změna klimatu a ekologie velké téma, i v EU se na ní dává velký důraz. Ne vše musí být tak, jak se na první pohled zdá. Vždy ze všeho z něčeho někdo vydělává – nedělá to z dobrého úmyslu, ale za vidinou zisku.

Příroda v dnešní době musí nepochybně přijímat velké množství emisí a odpadu. Snaha politiků i EU o snížení odpadu a emisí má své důvody a širokou podporu veřejnosti. Je zde několik faktorů, které musí být splněny: změny musí být proveditelné (prakticky i finančně), nesmí být více kontraproduktivní a společnost na ně musí býti připravena (musí se odehrávat v dostatečně velkém časovém období) a pokud jde o věci globálního rozsahu, musí být svolní skoro všichni. Problémem je, že byla splněna jen minimální část těchto faktorů a to se odráží na situaci v EU.

Změny, které jsou navrhované v EU, jsou často tak ambiciózní, ale poslední dobou už spíše pošetilé. Průměrný občan si sám dokáže domyslet, že tak prudké a rychlé změny nejsou uskutečnitelné, dejme si příklad na zelené energii z obnovitelných zdrojů. Německo pod vládou zelených má dnes takřka 40% své energie z obnovitelných zdrojů energie – zní to hezky, ale realita je o poznání horší. Německo je z důvodu tak obrovských změn v tak krátkém časovém horizontu velmi finančně zatěžováno a i samotná poptávka elektřiny je o dost vyšší než kolik dokáže Německo pokrýt (právě v důsledky prosazování zelené energie) a tak si elektřinu dokupuje od jiných států, například Polska nebo ČR. Tyto nákupy jsou nejen drahé, ale hlavně ztrácí význam zelená ekonomika Německa, protože dále využívají velké procento neobnovitelných zdrojů, jen to není v jejich statistikách. To je Německo, ale například ČR má jen osmi procentní podíl obnovitelných zdrojů a přechod během následujících desetiletí na převážně čistou energii je takřka nemožné za normálních okolností. Navíc zde by dávalo smysl podporovat jadernou energii, je to jednoznačně nejvýhodnější zdroj energie. Odpadu je minimum, paliva dost a účinnost je v dnešní době obrovská. A zde se dostáváme do problému toho, že celá zelená revoluce je z části podporovaná developery a různými firmami a to ne úplně oficiálně. Konkrétně u energie se dá jednoduše říci, že někdo dostal od někoho dobře zaplaceno a prosadil vyšší dotace na solární panely – takhle to ve vrcholové politice funguje a není to žádným tajemstvím. Jedná se o prostou korupci. To samé se týká automobilového průmysl, což je další odvětví, které je nuceno transformovat se nezdravým způsobem, nehledě na fakt že dnešní svět není na elektro mobilitu ve velkém připraven – je drahá, neefektivní, není dost elektrické energie a je nebezpečná (viz, nehoda elektromobilu) a lithiové baterie jsou zkázou i pro životní prostředí. Celá myšlenka jen nahrává určitým lidem a umožňuje jim vydělávat více peněz.

Tímto se dostáváme i k problému kontraproduktivity. Opatření, která jsou nyní, způsobují především ekonomické problémy, problémy v podnikání, to že se postavit dům prodraží i o 20% a celkově to ubírá na svobodě lidí i států. Společnost na takové opatření není připravena, stejně jako průmysl, energetika a další odvětví. Drtivá většina opatření jsou nejen zbytečná, ale dokonce i špatná.

Navíc v dnešní době je odpad EU velmi nízký, jeden z nejnižších na světě, pokud ovšem další části světa jako USA či Asie nezačnou prosazovat rozumnou ekologickou cestu, tak je snaha Evropy zbytečná a akorát se tím omezuje naše životní úroveň a časem začneme před ostatními strádat jak po finanční stránce tak i v životní úrovni.