Toto pojednání je spíše takovým shrnutím, nežli čímkoliv jiným, shrnu zde vše z ostatních oddílů.

Výhodnost našeho členství v EU, lež a mýtus, kterému věří až moc lidí, v médiích se její užitek a výhodnost propírá stále dokola a skoro zcela vymizelo kritické myšlení, pohled z druhé strany. Zaslepení tím skvělým pozlátkem, není většina lidí schopna připustit i nedostatky, obrovské problémy a další negativní vlivy EU.

Z ekonomické stránky jsou propagovány dotace, ekonomický růst a vývoz věcí do EU. Skutečnost může být jinde. Peněz v EU je stále stejně, jen se mění jejich koloběh. Jestliže ČR podle ministerstva financí z EU vydělala, tak to bylo na úkor jiných států a jiných občanů EU. Realita je taková že financování projektů z EU a náklady na dodržování nařízení a vyhlášek jsou tak veliké, že převyšují příjmy z dotací. Navíc dotace jsou jen přerozdělování peněz. Podle plánů EU, se v příští dekádě máme stát čistými plátci, i když se budeme bavit pouze o dotacích, což znamená, že argument ekonomické výhodnosti našeho členství vůbec nedává smysl.

S členstvím v Evropské unii je spojená velká míra byrokracie, která pramení z velkého počtu úředníků, nepřehledného souboru institucí, které EU představují. Je například velice těžké zjistit, kdo přesně inicioval návrh zákona, na základě čeho. Komunikace s EU a její úřednický aparát je neflexibilní a dává hodně prostoru ke korupci, dokonce bere i velkou část rozpočtu. Peníze, které z ČR proudí proto, aby si různí úředníci mohli v Bruselu dopřát příspěvek na zábavu. Po Lisabonské smlouvě byly naše zákony upozaděny a EU má co se týče práva navrch, část sice ještě chrání ústavní soud, ale i tak ne vše a ne pokud je i ústavní soud spíše pro Evropskou unii, ostatně jako většina moci výkonné i zákonodárná a soudní. Většina zákonů v dnešní době nepochází a nemá svůj původ v poslanecké sněmovny, ale z Evropského parlamentu. Jen samotná EU uznává 40%, ale podle Euroskeptiků by toto číslo mohlo stoupat až vysoko nad 50%.

EU dlouhodobě staví národní hodnoty na poslední místo a vyzdvihuje spíše evropské symboly a hodnoty. Když to uvedeme na naší zemi, tak šíří mezi lidmi myšlenku že jsou spíše Evropany, nežli Čechy. Vzhledem k tomu že EU vše centralizuje a sjednocuje, se není čemu divit. Skutečně skončíme ve velkém sjednoceném ultralevicovém státě bez národních hodnot? To má být přínos EU dle mnohých podporovatelů.

V EU, jakožto obrovském aparátu úředníků a politiků, je těžké najít místečko pro vyjádření. Jediné přímé vyjádření vůle občanů konkrétně ČR je v Evropském parlamentu – pouhými 21 hlasy z celkového počtu 705. Nejhorší je ovšem Komise, je totiž nejdůležitější a přitom v ní má každý stát malý vliv. Jako jediná může navrhovat zákony a vyhlášky. Toto celé je jen přijímání návrhů. Jejich splnění a kompletace je plněna tisíci úředníky a odbory, na které nikdo nevidí a nemá nad nimi dostatečný přehled (nikdo z řad občanů). Systém současné EU je nepružný, nespravedlivý a nadmíru komplikovaný. Nebude mít ČR vše jednodušší, pokud z EU odejde a bude si o všem rozhodovat jako suverénní stát?

Poslední hřebíček do rakve je Lisabonská smlouva, po které se nedá mluvit o tom, že jsme suverénní stát, který si může „dělat co chce“. Musíme dodržovat nařízení a direktivy z EU, řídit se kvótami a vyhláškami, směrnicemi, jejichž počty enormně rostou. Velkou část implementujeme do českého státního a právního systému. To nejen že dává prostor pro větší byrokracii, ale také to výrazně ubírá na samostatnosti. V dnešní době, si například nemůže člověk postavit dům, jaký chce, (splňující všechny potřebné náležitosti) a ani stát moc nemůže upravit podmínky, co se týče energetické spotřeby domu. To už je podřízeno nařízení z EU, které je k nevoli lidí a hlavně výrazně zdražilo veškeré novostavby.

Výhody z EU plynou – ekonomické (žádné jiné nejsou podstatné), ale i ty se dají kompenzovat něčím jiným, zvláště jestliže je cena za ně tak vysoká.