Evropská unie se také snaží chránit občany na internetu a hájit jejich zájmy, například uchovat v tajnosti jejich osobní údaje, nebo dát tvůrcům peníze, které jim patří.

Nejznámějším tématem je bezesporu článek 13. Ve skutečnosti jde o dva články – 11. a 13. S oběma velká spousta lidí nesouhlasí a má dobré argumenty, proč články neměly projít. Začněme článkem 11., ten se nazývá: „Ochrana tiskových publikací v souvislosti s digitálním užitím“. Je to takový poplatek za použití odkazu. Jednoduše by to znamenalo, že všechny firmy (například Facebook nebo Google) by musely dávat část svých peněz z reklam tvůrcům článků, které se na platformě objevují. Jak řekli evropští akademici: „Návrh by pravděpodobně omezil volný tok informací, který je klíčový pro fungování demokracie. Pravděpodobně by také poškodil novináře a samostatné tvůrce obsahu. Posílili by naopak zavedené instituce a vydavatelé, což by mohlo posílit znepokojující trend koncentrace mediálního vlastnictví v členských zemí.“ Celkově by se na internetu zhoršila dostupnost článků a informací, bylo by ještě těžší než dnes ověřit si fakta a dělit zrno od plev – vymizela by svoboda slova například Google by nemohl čtenáři nabídnout určitou část článku. Proti směrnici o autorských právech na internetu v roce 2019 v jednotlivých českých městech vyšly protestovat desítky lidí a to nejen v ČR, ale i v dalších evropských městech jako například ve Francii, Německu, Švédsku nebo Polsku. Proti tomuto (ale i proti článku 13.) článku se postavila Pirátská strana, která je v drtivé většině případů pro bruselská.

Článek 13 je záminkou k jakémusi automatizovanému filtru, který by neustále na internetu prohlížel vše od videi po obrázky a kontroloval, zda nedochází k použití obrázků, hudby, videí bez povolení. Nejen že v dnešní době jsou již s podobnými filtry problémy (například filtry, které kontrolují kopírovanou hudbu ve videu na platformě Youtube), ale takovýto filtr by musel zvládnout překontrolovat mnohem větší množství dat a rozpoznat mnohem více výjimek. Podle odborníků není takový filtr s dostatečnou úspěšností vytvořit, ale dokonce by mohl sloužit jako obří nástroj cenzury na internetu a to kvůli regulaci nehodícího se obsahu. „Jakožto tvůrci sdílíme přesvědčení, že distribuce autorského díla by měla probíhat tak, aby z ní měl prospěch tvůrce, vydavatel i platforma. Ale Článek 13 není způsob, jak toho docílit, tím, že budou platformy muset provádět automatickou kontrolu a filtrování veškerého obsahu, který uživatelé na platformu nahrají, se článek 13 dopouští bezprecedentního přiblížení internetu, dosud otevřené platformy pro sdílení a inovace, k tomu, aby se stal nástrojem automatického dohledu a kontroly nad uživateli.“ Řekli v otevřeném dopise Vint Cerf, Tim Berners-Lee (vynálezce WWW, autor první webové stránky v historii), Jimmy Wales a další významné osobnosti.

GDPR – Nařízení o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. „Úřad pro ochranu osobních údajů nemá být vnímán jako prokuratura, která jde za jediným cílem, a to rozdávat pokuty, aniž by současně přispěl k celkové kultivaci ochrany soukromí,“, řekl kandidát na druhého místopředsedu úřadu Petr Jäger v rozhovoru pro Lidovky. GDPR zesložiťuje život státu, firmám i obyčejným lidem – za porušení zákona o GDPR jim hrozí vysoké pokuty a podle mnoha lidí, mimo jiné i Petra Jägera se jedná o zbytečnou akci, která stejně situaci s úniky a skladováním osobních údajů nijak nevyřeší.