Na duben 2022 nebude Evropská unie vzpomínat ráda. Napříč Evropou proběhly dvoje důležité volby, které rozhodly o dalším směřování dvou zemí, Maďarska a Srbska. Vzhledem k tomu, že se jedná o dvě země, které dlouhodobě nesouhlasí s prozápadní a prounijní politikou, bylo jasné, že podpora Bruselu směřovala směrem k opozici. Jak to vše nakonec dopadlo?
Orbánovo vítězství bude „vidět až z Měsíce i Bruselu“.
V neděli se v Maďarsku konaly velmi důležité parlamentní volby, které se svou důležitostí vyrovnaly českým volbám v minulém roce. Podle předvolebních průzkumů měl být výsledek poměrně těsný, ovšem jasným vítězem se nad slepencem šesti opozičních stran stala vládnoucí strana Fidesz, se staronovým premiérem Viktorem Orbánem. Ta získala 53 % hlasů. Tento výsledek znamenal pro Fidesz zisk 135 ze 199 křesel v maďarském parlamentu a zároveň kontrolu nad ústavní většinou.
Právě tato ústavní většina umožní maďarským konzervativcům budovat konzervativní (neliberální) demokracii. Nemalou pomocí pro Orbánovo snažení je také nedávno zvolená maďarská prezidentka Katalin Nováková, která s konzervativními proudy dlouhodobě sympatizuje.
Zahraniční (hlavně pak západní) reakce na Orbánovo vítězství jsou poměrně vlažné a zejména gratulací k vítězství nebylo mnoho. Pokud pomineme „nežádoucí“, neliberální politiku maďarského premiéra, tak hlavním důvodem jeho kritiky byl pronárodní a pragmatický postoj k válce na Ukrajině.
Obhajoba národních hodnot a zájmů občanů se, jak se zdá, v „západních“ demokraciích nenosí. Asi jedinou výjimkou je konzervativní Polsko, kde se kritika vůči Rusku v Evropě stala již jakýmsi národním sportem. Do právě probíhající války mezi Ruskem a Ukrajinou se premiér Orbán kategoricky odmítl zapojit a upřednostnil zájmy Maďarů před zájmy západních zemí, což je mu v zahraničí velice vyčítáno.
Český ministr pro místní rozvoj, Ivan Bartoš, prohlásil, že Orbánovi k vítězství nelze gratulovat, jelikož prý dlouhodobě omezuje svobodná média. Prohlášení Bartoše však po faktické strínce pokulhává, jelikož je to právě česká vláda, která jako první v historii ČR smazala desítky webových stránek.
Za zmínku však stojí, že také Viktor Orbán podpořil Ukrajinu humanitární pomocí v řádech stovek miliónů korun. Důvodem vlažnějšího postupu může být také fakt, že Viktor Orbán je častým terčem kritiky od ukrajinského prezidenta Zelenskeho.
Sám Orbán po vítězství řekl: ,,Naše vítězství je tak velké a drtivé, že jde vidět i z Měsíce a určitě jde vidět i z Bruselu.“
Ani v Srbsku se změna směrem na západ nekoná.
Ve stejný den jako v Maďarsku se také v Srbsku rozhodovalo o dalším politickém vývoji země. Prezidentský mandát obhajoval prezident Aleksandr Vučić, který zvítězil hned v prvním kole s necelými 59%. Samotný Vučić byl od začátku považován za favorita a proto jeho vítězství nebylo velkým překvapením.
Jeho strana SNS (Srbská pokroková strana) získala okolo 43% hlasů a to znamenalo zisk 120 z 250 křesel v srbském parlamentu. Oproti předchozím volbám v roce 2020, kdy SNS získala 60% a tedy 188 křesel, se však jedná o značnou ztrátu politického vlivu.
Stejně jako v Maďarsku a Česku, se také v Srbsku opozice sjednotila do koalice. Tuzemská média mainstreamového typu ji většinou označovala jako „demokratickou“ opozici. Ve skutečnosti se však jednalo v obou případech o ještě větší slepenec nesourodých stran, než tomu bylo v Česku. Na rozdíl od bývalé „demokratické“ koalice v Česku, neměly srbské opoziční strany ani liberalismus jako pojítko, hlavním cílem byla pochopitelně změna vlády a orientace Srbska směrem na západ.
Líbí se Vám naše tvorba?
Pokud se Vám náš článek líbí a rádi byste viděli další tvorbu, která není ovlivněna politickou korektností a liberální cenzurou, podpořte nás. Velmi nám pomůže, když tento článek budete sdílet na sociální sítě, případně jej rozešlete hromadným mailem. Děkujeme!
