Dotace – pojem, který mnohému člověku učaruje a přivede ho k myšlence, že z ekonomického dostáváme nějaký dar. A jestliže jsou to dotace od EU tak nás přeci EU jen tak zahrnuje penězi.

To je skvělé, nikoliv? Je tu opomíjeno, ovšem mnoho faktů. Dotace zjednodušeně funguje tak že se lidem seberou peníze a pak se jim vrací. No dobrá, ale Česká republika bere více, nežli dává, není tomu tak? Také ne – v blízkém horizontu se staneme čistými plátci. Ale do teď jsme brali více, ne? Jak říká ministerstvo financí: Česko loni (2019) obdrželo z unijního rozpočtu 119,9 miliardy korun a odvedlo do něj 51,4 miliardy korun.

S tím se také nedá souhlasit v tom smyslu, že jednoznačně bereme více, než dáváme – tohle jsou jen základní čísla, ale je tu zanedbáno mnoho dalších skutečností. Dovolím si zde citovat kus blogu  Jana Polaneckého:

1. „Náklady na implementaci euro regulací v členských státech nechala sama Evropská komise spočítat v roce 2006 na průměrných 3,5% hrubého domácího produktu – HDP. Dá se navíc předpokládat, že toto číslo bylo záměrně podhodnocené a že současně, vzhledem k neustále gradující záplavě regulací od té doby, je aktuálně mnohem vyšší. Přesto, pokud uvážíme průměr HDP České republiky za poslední čtyři roky (2012 – 2016), představuje specificky český podíl (3,3%) roční sumu 139 mld. Kč. Aby to bylo řečeno zcela jasně, nejméně 139 tisíc milionů korun vyhodíme ročně z okna, abychom mohli být správně evropsky zregulováni. Jen sama o sobě tato částka válcuje v dlouhodobém horizontu celou pozitivní čistou pozici. Tím ovšem nekončíme.
   
   
2. Každý, sebevíce přihlouplý, projekt (příkladů jsou opravdu tisíce), který je financován tzv. „z EU“, vyžaduje kofinancování z českého státního rozpočtu a to v řádu desítek procent, ne zřídka i více než polovinou celkové sumy. Dodatečné „domácí“ peníze se tak utrácí nehospodárně nebo zcela zbytečně.
   
   
3. EU zavedla nebo zvyšuje cla na zboží vyprodukované mimo Evropský hospodářský prostor (EHP). Spotřebitelé tedy často platí mnohem více, než by museli.
   
   
4. Jen velice těžko lze pak vyčíslit nepřímé náklady ekonomického úpadku, související se socialistickým regulováním ekonomik zemí EU, zatímco zmiňovaná tři a půl procenta jsou v podstatě jen přímé byrokratické náklady.“

Nakonec z toho tedy tak růžově nevyjdeme – spíše silně negativně. Obrázek užitečnosti dotací se v tu chvíli začne rozplývat. A to teprve teď se dostáváme pořádně k problému toho, že dotace nefunguje způsobem, zde máte nějaké peníze, pořiďte si za ně, co potřebujete.

Dotace nefunguje ani tak že, zde máte peníze na most, postavte ho. Dotace funguje způsobem, zde máte nějaké peníze, ze kterých můžete postavit 50% mostu a zbytek si doplatíte sami, a když ne tak peníze propadají. To samozřejmě nikdo nechce, a proto se pořád dokola staví nové silnice, které jsou nové a cyklostezky po kterých třeba nikdo nejezdí.

A v tu samou chvíli potřebují školy opravit, nemocnice nové vybavení atd. U každého projektu se navíc EU zajímá spíše o svojí propagaci. To vím z osobní zkušenosti. Když vyjdete z domu budete mít problém ujít kilometr bez toho, aby jste narazili na vlaječku EU a nápis: Dotováno z fondů EU. Evropská unie vyhrazuje téměř 25% z každé dotace na samotnou propagaci.

Příklad:
Rozhodnete se dát škole jako ředitel novou fasádu a ta bude stát. Víte, že přes město to nepůjde, tak si necháte za několik tisíc vypracovat projekt. Ten zašlete do řízení a čekáte, jestli žádost o dotaci projde. S trochou štěstí a dobře napsaným projektem se vám zadaří a dotace přijde do ČR, kde k ní stát přidá 12,5 milionů korun, aby dotace nepropadla. Vám pak přijde skutečně 22,5 milionů korun. Z toho EU nedala ani půlku. 2,5 milionu korun rovnou odchází na propagaci projektu a vy slavnostně můžete po výběrovém řízení začít stavět a všude lepíte cedulky s modrými vlaječkami.

Někdo říká, že bez dotací od EU nejsme schopni přežít a když odejdeme z EU tak se zhroutíme. Zapomínáme ovšem na fakt že peníze, které nás stojí euro regulace a pravidelné platby do EU zmizí. ČR je získá pro sebe – obrovský balík peněz pod přímou kontrolou České republiky. Může je efektivně s výrazně menšími ztrátami investovat tam, kde je to potřeba a kde uzná za vhodné. A dokonce bez nutnosti sebepropagace a dodržení složitých směrnic.